Pozůstatky středověké tvrze v Panské zahradě v Dubči

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pozůstatky středověké tvrze v Panské zahradě v Dubči

Na východním okraji Prahy nalezneme malebnou ves tvořenou historickými jádry středověkých vsí Dubeč a Dubeček. Obě sídla mají bohatou historii, ostatně o sídelním komplexu okolo nedalekých Litožnických rybníků jsme si vyprávěli nedávno (Pražský přehled 6/2023). Před časem rekonstruovaná Panská zahrada na východním okraji Dubče v sobě ukrývá další svědectví o dávné historii této městské části.

Bývalá zahrada dubečské tvrze byla donedávna černou skládkou, avšak po revitalizaci zahájené v letech 2007 až 2009 zde vyrostla jedna z nejkrásnějších pražských moderních zahrad. Podél meandrujícího Říčanského potoka zde naleznete přírodní bludiště s vyhlídkovou věží, bosou stezku, tajemnou grottu, vyhlídku mezi růžovými keři, meditační loučku, umělé jezírko, přírodní amfiteátr či vinici osázenou odrůdami Marlen a Madel. Na okraji stojí bývalý hospodářský dvůr upravený na dům s pečovatelskou službou a především rekonstruovaná barokní sýpka – špejchar, která v sobě ukrývá pozůstatky sklepů původní středověké tvrze a dnes je centrem společenského a kulturního života obce.
Jižně od barokní sýpky nalezneme pozůstatky mladší dubečské tvrze ve formě několika torzálně dochovaných zdiv vymezujících původně téměř čtvercové opevněné sídlo o rozměrech přibližně 30 x 30 metrů obehnané vodním příkopem. Sídlo zaniklé v průběhu třicetileté války popisuje již Bohuslav Balbín v roce 1681 jako „opuštěný hrad, který stál ještě v minulém století“. Tvrz neunikla pozornosti ani Františka Alexandra Hebera, který ve svém díle o českých opevněných sídlech z poloviny 19. století publikoval i unikátní rytinu zachycující tehdy ještě výrazněji dochované pozůstatky zdejšího tvrziště. V sedmdesátých letech 20. století se poprvé lokalitou intenzivně zajímali archeologové a proběhlo podrobnější zaměření a zdokumentování pozůstatků tvrze. Společně s připravovanou revitalizací okolí tvrziště proběhl v letech 2007 a 2008 podrobnější stavebně­‑historický průzkum a komplexní nedestruktivní archeologický průzkum, včetně geofyzikálního průzkumu či podrobné archivní rešerše historických pramenů.
První zmínka o Dubči pochází již z roku 1088, kdy byla majetkem kolegiátní kapituly na Vyšehradě a známe i jména prvních obyvatel Dubče, sedláků Nezdy a Martina. Později patřila Dubeč především bohatým pražským měšťanům. Zdejší dvůr v roce 1313 vlastnil Mertlin z Chebu a od roku 1343 ves patřila významnému staroměstskému rohu Velfloviců, jmenovitě Meinlovi Dubcovi, jenž byl zakladatelem vladyckého rodu Dubečských z Dubče a patrně i stavitelem první dubečské tvrze. Okolo roku 1400 postavil v jižním sousedství dvora a starší tvrze Jan I. Dubecký z Dubče nové panské sídlo. V roce 1508 odkázal Jan III. Dubecký svůj majetek včetně Dubče svému zeti Zikmundu Zápskému ze Záp a své dceři Žofii a po zbytek 16. století byla dubečská tvrz v majetku tohoto významného rodu. V druhé polovině 16. století byla tvrz rovněž velkoryse renesančně přestavěna.
Pozůstatky mladší z dubečských tvrzí dnes nalezneme v zahradě jihozápadně od barokní sýpky hospodářského dvora. Čtvercová dispozice byla ze západu a jihu chráněna tokem Říčanského potoka a na východě a severu je předpokládán vodní příkop o šířce 6 až 10 metrů. Obvodové zdivo vymezovalo vnitřní dvůr, který byl v první etapě výstavby zastavěn pouze na východě troj prostorovým palácovým křídlem o délce 29 a šířce 8 až 9 metrů. Podmáčený terén představoval výrazné nebezpečí pro statiku zdejšího objektu a z tohoto důvodu byla východní a jižní obvodová zeď zpevněna přizděnými pilíři. Na východní straně jsou dosud dochovány tři z těchto pilířů, na jižní straně byly ještě před třiceti lety patrné další dva pilíře. Vstup do areálu patrně vedl od severozápadu, kde byla geofyzikálním průzkumem zachycena věžice vystupující ze severní obvodové hradby, která mohla být branskou věží. V průběhu renesanční přestavby tvrze za Oldřicha či Adama ze Záp ve druhé polovině 16. století získalo zdejší sídlo minimálně dvoukřídlou či pravidelnou tří až čtyřkřídlou podobu se středním nádvořím a vnější stěny křídel (či obvodové zdi) tvrze byly ozdobeny psaníčkovými sgrafity.
Rezidenční funkci ztratila zdejší tvrz záhy po pobělohorských konfiskacích, kdy byla Dubeč připojena k Uhříněvsi. Nakrátko se stala sídlem vrchnostenského správce dvora, avšak záhy se stala ideálním zdrojem stavebního materiálu pro výstavbu novověkého vrchnostenského dvora a dubečských usedlostí.

Mezi Dubčí a Dubečkem se v meandru Říčanského potoka tyčí vrch Rohožník, jehož svahy byly těžce poškozeny lomy na kámen. Tato výšinná lokalita byla osídlena především v závěru pozdní doby kamenné (eneolitu) a starší doby bronzové (kultury řivnáčská a únětická).

„Dubečská tvrz sehrála významnou úlohu na počátku třicetileté války, kdy zde byl v červnu roku 1608 dojednáván mezi zmocněnci dvou soupeřících bratrů, Rudolfa II. a Matyáše Habsburského tzv. Libeňský mír, dle názvu později uzavřený v Libni, jenž nakrátko zabránil občanské válce v českých zemích.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú